Český teplokrevník
Pojem teplokrevník poukazuje na orientální původ tohoto plemene - teplokrevník je v závislosti na procentu plnokrevných předků takzvaně více či méně vysoko v krvi. Jestliže se v chovu těchto koní použije opět arabská krev, jedná se o osvěžení krve. Český teplokrevník je ve vývoji a stále se šlechtí - využíváni jsou například koně hannoverští, holštýnští, hřebci arabské a angloarabské krve a dále také angličtí plnokrevníci a tarpani.
Původ a historie
Chov teplokrevných koní v bývalé Československé republice převažoval nad chovem koní chladnokrevných. Základem chovu se stala zejména teplokrevná plemena z blízkých hřebčínů - Gildran, Furioso a Nonius, na Slovensku i Shagya arab, Dahoman a další. Nemalý podíl měl také původní polský Przedswit.
Ke zvýšení mohutnosti a k zušlechtění teplokrevného chovu se do českých zemí koncem 19. století a v prvním období 20. století dováželi oldenburští a východofríští hřebci. Oldenburští koně byli oblíbeni jako koně všestranně užitkoví díky své mohutnosti, kostnatosti a současně také díky svému mírnějšímu temperamentu. O rozšířenosti a oblibě oldenburské krve v té době svědčí fakt, že do roku 1950 bylo v našem chovu zařazeno do plemenitby po čistokrevných oldenburských importech 257 hřebců. Linie založená anglonormanským hřebcem Norman 710 se stala nejlepší a nejoblíbenější. Rozšířila se přes jeho syna Rubica 952 a dále pak přes Rubicovy syny Ruthard 1255, Wittelsbacher 1525 a Waibel 438. Nejvýznamnější z těchto větví byla ta Ruthardova a z ní pocházel hřebec Bystrý (o: 658 Ehlert, m: Furioso IX-25), narozený v roce 1919. Bystrý působil v plemenitbě 19 let a stal se svými 11 syny a 35 vnuky zakladatelem nejrozšířenější oldenburské linie v chovu českého teplokrevníka. Tento hnědák na své potomstvo věrně přenášel pracovitost a tvrdost, ale i některé vady, jako například postoj předních končetin.
Při dovozu oldenburských plemeníků docházelo postupně v následujících generacích k úbytku mohutnosti. S tím se stále zřetelněji objevovaly konstituční a exteriérové nedostatky a docházelo také ke ztrátě tělesné harmonie (a to i přes hromadění oldenburské krve v původu českých klisen). Snahou proto bylo vybrat mezi oldenburskými hřebci českého chovu ty jedince, kteří splňovali požadavky na tělesnou harmonii a exteriér. Takovým byl hřebec 80 Vrchňák, který ale nebyl natolik průrazný, aby založil samostatnou linii.
Po druhé světové válce se začali dovážet koně hannoverští, anglonormanští a trákénští.Český teplokrevník hřebčinského chovu vznikl na základě kmenového stáda clevelandských klisen ze zrušeného chovu v Kladrubech a také z klisen z Piberu a Radovce. Hřebci Furioso, Przedswit a Gidran působili jako plemeníci v chovu, po válce se pak objevili i hřebci s oldenburskou krví, hannoverští a také anglonormani. Nakonec se ustálila tři chovná stáda - kladrubské, netolické a albertovské, a homogenizovala se. Po roce 1960 došlo prakticky ke splynutí českého a moravského teplokrevníka - ten byl také vyšlechtěn na základě krve Furioso-Nonius-Przedswit (ovšem za vydatnějšího použití araba Shagya a angloaraba Gidrana). Moravský teplokrevník byl statný kůň. Měřil 162-168 cm a mohl vážit až 650 kg. Část chovného stáda byla po roce 1960 zrušena a v chovu se vydatně uplatňovali krom trakénských a hannoverských hřebců i angličtí plnokrevníci a čeští teplokrevníci (přes 50%), takže došlo k již zmíněnému splynutí moravského teplokrevníka s českým teplokrevníkem.
Popis a charakteristika
Poměrně krátké období šlechtění a množství použitých plemen jsou příčinou variabilnější tělesné stavby a také existence pestřejší škály barev. Nejběžnější zbarvení je hnědák a ryzák, méně často se vyskytují bělouši a plaváci, vzácněji pak vraníci.
Český teplokrevník je klidný kůň s živým temperamentem a dobrou povahou. Je vytrvalý, skromný a poměrně nenáročný. Má ušlechtilou hlavu a také štíhlý a ušlechtilý krk, který je na trup široce nasazený. Výška v kohoutku bývá 163-168 cm, je možno spatřit ale i vyšší koně tohoto plemene (záleží samozřejmě na předcích u daného koně).
Má mohutně stavěný trup a dostatečně hluboký hrudník. Široký rovný hřbet má delší, bedra jsou u českého teplokrevníka dobře vázaná a má mohutnou dobře osvalenou záď. Kříž je rovný. Osvalení jeho bérce je mohutné a v souladu s celkovým dojmem, který ovlivňuje poněkud robustnější typ. Má dobře utvářená hlezna, základ nohy je silný a korektní. Český teplokrevník má pěkně tvarovaná kopyta, v poměru k velmi statnému tělu však poněkud malá.
Povaha
Čeští teplokrevníci jsou koně s dobrou povahou, méně temperamentní než teplokrevníci slovenští. Jejich temprament je klidný, ale živý. Jsou to pevní koně s dobrou tělesnou konstrukcí, dlouhověcí a všestranní koně.
Využití
Mnohé znaky českých teplokrevníků připomínají kočárové předky. Dřívější všestranně výkonní koně s akcentací využití v zápřahu se nyní zušlechťují s cílem typové a výkonnostní přestavby na typ koní jezdeckých. Český teplokrevník je využíván pro sport i rekreaci, s přehledem zvládne jak skoky, tak drezúrní úlohu a je vhodný i na všestrannostní závody.
Zajímavosti
Dle Svazu chovatelů českého teplokrevníka je chovným cílem ušlechtilý, korektní a lehce jezditelný kůň, který na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické mechaniky pohybu a pevného zdraví, je vhodný pro všechny druhy výkonnostního jezdeckého sportu v rámci disciplín FEI a je dobře využitelný i pro běžný jezdecký a rekreační sport a soutěže spřežení.